Postmoderní filosofie a přístup zaměřený na řešení
filosofie jazyka pozdního Wittgensteina, (radikální) konstruktivismus a sociální konstrukcionismus.
Tyto filosofické proudy hrály v rámci přístupu zaměřeného na řešení v různých etapách vývoje různou roli. Obecně je lze s určitým zjednodušením zařadit do „postmoderního myšlení“ (Zatloukal, 2007). Přesahuje možnosti tohoto textu podat podrobný výklad „postmoderního myšlení“. Bylo by to i zbytečné, protože existuje mnoho literatury k tématu dostupné v češtině (např. Grenz, 1997; Anderson, 2009; De Shazer et al., 2011; Freedman, Combs, 2009; Von Schlippe, Schweitzer, 2006; Lyotard, 1993). Nastíníme zde tedy jen několik poznámek.
Lyotard spatřuje podstatu postmoderního myšlení v „nedůvěřivosti vůči metanarativním příběhům“ (Lyotard, 1993). Postmoderní epistemologie vlastně radikálně zpochybňuje možnosti objektivního poznávání skutečnosti. Nedůvěřuje příběhům, které chtějí aspirovat na něco víc než na to, že jsou příběhy – na objektivní platnost[1].
Tato nedůvěra a skepse k možnostem člověka poznávat objektivní skutečnost má své pevné místo v dějinách filosofického zkoumání už od raných dob předsokratických a významně se projevuje u Berkeleye, Huma a především u Kanta. Zatímco „objektivisté“ věří, že někde „za“ věcmi existuje nějaká objektivní pravda, kterou pozvolna odhalujeme, „postmodernisté“ jsou přesvědčeni o tom, že realitu aktivně (spolu)vytváříme – konstruujeme (Grenz, 1997). Jazyk není jen médiem, kterým by se poukazovalo na nějakou „vně“ existující skutečnost, ale je nástrojem, jímž a v němž je realita vytvářena (Freedman, Combs, 2009). Postmoderní myslitelé však – jak se někdy mylně traduje – nepopírají možnost ontologického světa, jen tvrdí, že tento ontologický svět, ať už existuje nebo nikoli, nemůžeme objektivně poznat (Grenz, 1997; Rorty, 2012). Kybernetik Heinz von Foerster (1984) uvádí, že „objektivita je jen iluzí pozorovatele, že pozorování může být učiněno bez něj.“ K objektivnímu poznání ontologického světa nemáme přístup, protože naše poznání není pouhé zrcadlení skutečnosti, ale je vždy interpretací a vytvářením vlastního porozumění (Watzlawick, 1998). Tento tvořivý poznávací proces se navíc odehrává v konverzacích s druhými (důraz na společné vytváření v konverzacích odlišuje sociální konstrukcionismus od radikálního konstruktivismu – Anderson, 2009).
Postmoderní epistemologii lze shrnout ve čtyřech základních premisách (Freedman, Combs, 2009):
- Reality jsou sociálně konstruované – Berger a Luckman ve své klasické práci (1999) výstižně popisují, jak se něco, co vzejde z konverzace a domlouvání postupem času stává součástí „vědění“ a institucionalizuje se; na druhou stranu lze zkoumat, jak určité reality vznikaly, jak byly konstruovány a tím je v jistém smyslu „dekonstruovat“ (Freedman, Combs, 2009); tento princip má praktický dopad v tom, že to co je vnímáno jako „skutečnost“ se ukazuje jako něco, co není „dáno“, ale je vytvářeno, a lze to tedy i přetvářet (a tedy měnit).
- Reality se utvářejí používáním jazyka – způsob, jakým používáme jazyk, je z postmoderního pohledu nesmírně důležitý. Již Freud (1991, s. 16 – 17) výstižně tvrdil: „Slova byla původně kouzlem a ještě dnes si slovo zachovalo mnoho ze své dávné kouzelné síly. Slovy může jeden člověk druhého učinit blaženým, anebo ho vehnat v zoufalství, slovy přenáší učitel své vědomosti na žáky, slovy strhuje řečník shromážděné posluchače a usměrňuje jejich úsudky a rozhodnutí. Slova vyvolávají afekty a jsou všeobecně používaným prostředkem k vzájemnému ovlivňování lidí. Nebudeme proto pohlížet přezíravě na fakt, že psychoterapie pracuje slovy…“ Kouzelná moc slov je tím nejpádnějším argumentem na námitku „K čemu mi bude si o tom JEN povídat?“ Slovo JEN není totiž na místě, slova jsou velmi mocným prostředkem změny. V přístupu zaměřeném na řešení v praxi sledujeme zejména, zda naše společné používání slov a práce s jazykem přispívají spíše k utvrzování problému nebo k rozvíjení řešení.
- Reality jsou organizovány a udržovány vyprávěním – kromě toho, že reality vznikají v rozhovorech, jsou dalšími rozhovory udržovány a měněny, každé nové „vyprávění“ přináší další možnosti a (třeba nepatrné) změny. Tento princip v praxi připomíná známé úsloví, že „jediné, co je konstantní, je změna“. Gergen rozlišuje tři typy vyprávění (in. De Shazer, 1991): 1. progresivní (potvrzující závěr, že lidé a situace se vyvíjejí směrem k jejich cílům); 2. stabilní (potvrzují závěr o neměnnosti situace) a 3. regresivní (potvrzující závěr o pohybu situace pryč od cílů). Z této perspektivy lze zkoumat i koučovací konzultace – jsou „vyprávěními“ o zlepšení, stagnaci nebo zhoršení?
- Neexistují žádné základní neměnné pravdy – tento princip je obvykle nejtěžší pochopit, pokud je naše poznání konstrukcí spíše než zrcadlením objektivní reality, pak to, co máme k dispozici je přinejlepším naše interpretace skutečnosti (Freedman, Combs, 2009). To nás nezbavuje odpovědnosti za způsob, jak skutečnost interpretujeme. Také to však klade velké nároky na respekt k jiným interpretacím – pokud nemáme „monopol na pravdu“, pak je třeba i jiné pohledy uznat a respektovat (což není totéž, jako s nimi souhlasit). Zároveň díky tomu vzrůstá význam „lokálního (místního) vědění“ (Anderson, 2009; Walter, Peller, 2000), které na „mikroúrovni“ spoluvytváříme v konverzacích: „Místo toho, abychom měli vědění, které je univerzální a objektivní, máme coby postmodernicté za to, že máme k dispozici vyprávění a diskurzy, které jsou tvarovány naší zkušeností, historií a kulturou. Vědění je vnímáno nikoli jako stálé („eternal“), ale jako lokální a pragmatické, ve smyslu pro současný okamžik nejlepšího řešení problému, který byl vytvořen historicky koordinovanými porozuměními a zájmy.“ (Walter, Peller, 2000) Takovým prostředím par excellence pro cílené společné přetváření „lokálního vědění“ může být koučovací rozhovor.
Pro přehledné srovnání konstruktivistického a objektivistického pojetí předkládáme také následující tabulku (Neimeyer, 1995):
Předpoklad | Přístup |
---|---|
Objektivistický | Konstruktivistický |
Tyto teoretické epistemologické diskuse o povaze poznání zní možná poněkud abstraktně, ale mají zásadní praktické dopady. Zejména se promítají do našeho důrazu na neexpertnost a zvědavost, společné vytváření a reflektování.
Literatura je k dispozici u autora.
[1] Objektivní skutečnost je v objektivistickém pojetí prezentována jako něco za všech okolností platného, existujícího „nad“ příběhem nebo „mimo“ příběh, něco, co jednoduše je, bez ohledu na to, kdo „vypráví“ o této zkušenosti. Proto Lyotard (1993) používá slovo „metanarativní“ (nad příběhem) pro vymezení postmoderního myšlení od objektivistického pohledu.
Leoš Zatloukal
Rozvíjení řešení „úzkým“ a „širokým“ způsobem
V tomto zamyšlení bych se chtěl vrátit k zásadnímu tématu „řešení problémů“ (ve smyslu odstraňování či nápravy) a „rozvíjení řešení“ (ve smyslu společného vytváření něčeho nového, změny).
Leoš Zatloukal
Dvě pravidla efektivní komunikace aneb co malé děti dávno umí a ministři snadno zapomínají
Efektivní komunikace má dvě základní pravidla - pravidlo střídání a pravidlo navazování. Jak to vypadá v praxi?
Leoš Zatloukal
Logoterapeutické inspirace aneb pár poznámek k několika Yalomovým poznámkám k Franklovi
Nedávno v Brně proběhla logoterapeutická konference s tématem „probouzející zážitek“. Kromě příjemných setkání jsem se díky konferenci mimo jiné vrátil k práci Viktora Frankla a Irvina Yaloma...
Leoš Zatloukal
Od skupinové dynamiky ke skupinovým procesům
V rámci výcvikového setkání jsme vedli zajímavé debaty o využití terapie zaměřené na řešení při práci se skupinami. Tyto diskuse podnítily moje přemýšlení o tom, jak to vnímám já. Některé úvahy bych rád touto cestou sdílel.
Leoš Zatloukal
Od aktivního naslouchání ke konstruktivnímu naslouchání
Následující text přináší zamyšlení nad nasloucháním - jedním z klíčových témat nejen koučování, ale i jiných profesí pracujících s lidmi. Text vychází z naší nové knihy.
Další články autora |
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Německo je otřeseno. Přišel brutální útok na politika, pak následoval další
Na lídra kandidátky německé sociální demokracie (SPD) v Sasku do evropských voleb Matthiase Eckeho...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Poslance SPD jsem zbil já, přiznal se 17letý mladík. Došlo k dalšímu ničení
Drážďany v sobotu zaznamenaly další předvolební útok. Tentokrát šlo o stánek protiimigrační...
Strach z migrace i rebelie proti levici. Mladí Němci se přiklánějí k AfD
Čekali byste, že mladí Němci volí hlavně Zelené nebo jiné levicové strany? Omyl Roste podíl těch,...
Méně teorie a faktů, více praktických znalostí. Blíží se reforma školních osnov
Premium Ministerstvo školství chystá změnu toho, co a hlavně jak by se měli žáci na základních a středních...
Usnul za volantem a srazil lidi na chodníku. Pro ženu a dítě letěl vrtulník
V Kostelní Lhotě na Nymbursku vjel v neděli odpoledne řidič osobního auta na chodník, kde srazil...
Inspektor/ka Oddělení dohledu nad zpracováním biologických materiálů
Státní ústav pro kontrolu léčiv
Praha
- Počet článků 17
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 814x