Já vnímám spíše Franklovo charisma, které při zápisu postrádá gesta, výraz tedy přiměřenost a vhodnost. Příklad vlastní rozhodnosti může být správně (i špatně) strhující. Obecně si myslím, že Frankl měl léčebné výsledky, tudíž mu věřím :) více než Yalomovým estetikám. Estetika kontaktu působí s odstupem, který pacient nemá, proto se léčí.

Logoterapie je take moji srdecni zalezitosti, prvni setkani s ni mne ohromilo a zejmena E. Lukasova mi je blizka svymi nazory. Take Yaloma ctu moc rada a tesim se na kazdou jeho novou knizku. Jedna z nejoblibenejsich je pro mne Kdyz Nietze plakal, i kdyz je to jen fikce.

V. Frankl je zakladatel a jeho metody vychazely z jeho zkusenosti v tehdejsi dobe. Od te doby se jeho metody dale vyvijely, tribily a zdokonalovaly a tak neni divu, ze je nekdy podroben kritice i sam Frankl.

Jako daseianalytik jsem blízko Yalomovi, ale Frankl mě oslovil právě tou vůli ke smyslu. Nakonec v terapii závislosti doporučuji, a nejen já, nezabývat se příčinou závislosti, učit se rozpoznávat emoce a snažit se dostat z problémů, kterém má klient teď a tady. Takže obojí jde spojit.